Logistika je závislá na celkové kondici hospodářství, říká Martin Drábek

Logistika | 10. 02. 2016

Dnes jsme si pro naše čtenáře připravili rozhovor s logistickou osobností roku 2013 a zároveň předsedou Svazu spedice a logistiky Ing. Martinem Drábkem. O jeho kariéře, zájmech, aktivitách SSL a dalších věcech se dozvíte v našem rozhovoru právě teď.

 

Vaše první zaměstnání bylo v ČSAD. Jak na to vzpomínáte?
V ČSAD jsem začínal na pozici zástupce ředitele závodu pro věci technické, ještě v době bývalého režimu. Ve svých 26 letech jsem si tenkrát neuvědomoval zodpovědnost této funkce za technický stav vozidel. Nedostatek náhradních dílů, starý vozový park, nedodržování předpisů a neustálá improvizace jak splnit nesmyslné ukazatele plánu. Jiná situace nastala po roce 89. Tehdy již jako ředitel závodu s právní subjektivitou jsem se začal seznamovat s řízením závodu s více jak tisíci zaměstnanci. Byla to škola života. Propouštění, jednání s odbory, orientace na jiné druhy dopravní činnosti, než byl doposud standard, samostatné rozhodování nejenom provozní, ale i finanční. Byla to doba hodně podobná dnešku, ale nesešněrovaná tolika předpisy a zákony.

Kromě Vaší firmy – Expres Van a správy projektu FOFR jste také předsedou Svazu spedice a logistiky. Co všechno to obnáší?
Z pohledu celkového pracovního času se v drtivé většině věnuji řízení systému FOFR. Firmu EXPRES VAN, která je současně regionálním partnerem systému FOFR, řídí rodinní příslušníci a moje úloha je spíš konzultační. Předseda Svazu spedice je funkce čestná a vlastní operativu zajištuje sekretariát Svazu v čele s výkonným ředitelem. Na mně zůstává řízení představenstva Svazu a osobní účast na důležitých jednáních, kongresech jak evropského, tak světového významu a projednávání problematiky oboru ve vztahu k zákonodárným orgánům.

Jaké jsou plány SSL na rok 2016?
Letošní rok zatím nepřinesl žádný vážný problém k řešení a tak bude Svaz vykonávat především činnosti pro své členy v tradičních oblastech, kterými jsou: práce pracovních skupin a klubů, pořádání odborných seminářů, poradenská činnost pro členy Svazu, pořádání zahraničních odborných exkurzí, výdej mezinárodních dokladů FBL a FCR a v neposlední řadě se bude zabývat výchovou a vzděláváním budoucích speditérů, kde nás čeká, v letošním roce, obhajoba aktualizovaných studijních materiálů projektu „Spediční expert“, před komisí světového spedičního Svazu FIATA.

Jak tedy vypadá Váš běžný pracovní den?
Samozřejmě pracovně… Vzhledem k tomu, že řídím celorepublikový systém s dvaceti pobočkami po celé ČR, trávím minimálně dva dny pracovního týdne na cestách. Běžný pracovní den začínám v šest hodin a končím v osmnáct hodin. Mezitím 8x káva, nějaká cigareta a občas klobása u benzinky. Prostě nic výjimečného.

V roce 2013 jste získal ocenění Gryf Supply Chain Award za logistickou osobnost roku. Když svoji pracovní kariéru zesumarizujete, co je podle Vás Vaším největším logistickým úspěchem?
Ocenění Gryf Supply Chain Award jsem obdržel především za přínos v oboru logistiky, coby předseda Svazu spedice a logistiky a nesmírně si tohoto ocenění vážím. Funkci předsedy vykonávám již třináct let a zažil jsem v této funkci vstup oboru do EU, bouřlivé doby rušení hraničních celnic, dobu implementace nových zákonů harmonizovaných s EÚ, ale i dobu klidnější, kdy jsme se věnovali vzdělávání odborných pracovníků logistiky za pomoci finančních prostředků z operativního programu.
Z logistických projektů, kterých jsem se aktivně účastnil, si nejvíce cením vzniku expresního přepravního systému FOFR. Toto alianční sdružení vzniklo v roce 2010 v období krize a na trhu nabitém konkurencí. S odstupem času si myslím, že to bylo přinejmenším dosti troufalé, ale přežili jsme začátek, rozvíjíme se a dnes jsme plnohodnotnou konkurencí operátorům expresních systémových přeprav na českém trhu.

Můžete prosím nastínit nebo prognózovat vývoj v logistice v nejbližších letech?
Logistika je obor, který je velice závislý na celkové kondici hospodářství. V roce 2015, kdy růst HDP vykazoval nárůst 4,7% se tedy dařilo i oboru logistiky. Samozřejmě ceny za tyto služby jsou ještě „zdevastované“ proběhlou krizí, ale nárůst oboru je evidentní. Mám li prognózovat další vývoj, musím tedy kopírovat předpoklady růstu HDP, a tedy minimálně dva roky lze očekávat minimální nárůst a bude se jednat spíše o stagnaci.

Vaším největším koníčkem je jachting. Kam nejraději vyrážíte na vlny?
Nejraději bych samozřejmě dál, ale čas to nedovoluje. Zůstávám tedy věrný Jadranu a Středomoří. To jsou pro mne časově dostupné destinace.

Účastníte se také soutěží v jachtingu. Máte za sebou nějaké sportovní úspěchy?
Každý rok mám v plánu odjet alespoň dvě regaty. Od roku 2014 do toho zařazuji i Mistrovství ČR v námořním jachtingu v ORCc. V roce 2014 druhé místo a loni čtvrté místo v tomto závodě je pro mne i celou posádku inspirací do dalších závodů a také ujištěním, že přestože nejsme nejmladší posádkou, nepatříme ještě do „starého železa“.

A jaký vztah k jachtingu mají Vaše děti a vnouče?
Dcera i syn jsou jachtaři, jinak to v naší rodině ani nejde. Syn se dnes také věnuje námořnímu jachtingu. Toto „postižení“ samozřejmě přenáším i na vnoučata. Starší dostal pod stromeček vlastní loď a tak se již těším na léto a jeho první jachtařský kroky. Druhý, mladší,  má zatím jenom kormidelní kolo na dupačkách.

 

Děkuji za rozhovor.


 






Další podobné články