Další článek od našeho partnerského portálu - Vila Tugendhat

Nemovitosti | 14. 01. 2009
Vila Tugendhat - skvost předválečné architektury

Brněnská Vila Tugendhat je ojedinělým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který vypracoval v roce 1928, na žádost manželů Grete a Fritze Tugendhatových, návrh stavby. V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do listiny UNESCO.

 
Význam vily

Vila je označována, spolu s německým pavilónem v Barceloně (1929), za nejvýznačnější předválečné dílo Miese van der Rohe a stavbu, která určila nová měřítka moderního bydlení. Patří k základním dílům světové moderní architektury – funkcionalismu. Autor je považován za jednoho z otců moderní architektury 20. století.
Popis vily

Známý je především prosklený hlavní obytný prostor se zimní zahradou. Dům byl ve své době převratný z několika důvodů:

    * obyvatelný nepřerušovaný prostor
    * okna hlavního obytného prostoru bylo možné zcela spustit do podlahy a splynutí interiéru s přírodou v zahradě bylo velmi působivé
    * budovu tvoří ocelový skelet a stropy pater nenesou zdi, ale jen ocelové sloupy profilu X, v exponovaných místech kryté chromovaným plechem.

Interiér budovy byl taktéž vybaven elegantním a citlivě navrženým nábytkem od samotného architekta Miese van der Rohe. Ten zde použil části nábytku, které navrhl pro německý pavilon na výstavě v Barceloně.

Samotný prostor je tvořen třemi patry, přesto že z pohledu z ulice vila působí jako přízemní jednopatrová budova. Horní patro obsahuje přijímací halu, oddělené ložnice manželů Tugendhatových (se sociálním zařízením), dva dětské pokoje a pokoj vychovatelky (druhé sociální zařízení). K hornímu patru přiléhá také byt správce a garáž pro dvě auta.

Prostřední patro sloužilo jako obytná a reprezentativní část. Obsahuje volný prostor náznakově dělený závěsy, jednou dřevěnou půlkruhovou stěnou (oddělující jídelní prostor) a jednou onyxovou stěnou (oddělující pracovní prostor od obývacího). Onyxová stěna má tu jedinečnou vlastnost, že pod určitým úhlem propouští sluneční paprsky a mění se tak její barva; její pořízení bylo velice nákladné - stálo 200 000 korun.

V prostoru, kde se nacházela kuchyň, jsou dnes vystaveny fotografie Fritze Tugendhata dokumentující stavbu a zařízení domu. Právě jeho záliba ve fotografování je důležitým zdrojem původního vzhledu domu, podle kterého má rekonstrukce proběhnout.

Spodní patro, které v současné době není veřejnosti přístupné, bylo vyhrazeno služebnictvu a technickému zázemí (klimatizace, vytápění). Vytápění prostředního patra bylo na tehdejší dobu pokrokovým - na rozdíl od horního a spodního patra, kde byly normální radiátory, se prostřední patro vytápělo horkým vzduchem, který do něj byl vháněm právě ze spodního technického zázemí průduchy v podlaze a ve stěnách.

Celá stavba domu včetně vybavení a zahrady přišla na 5 milionů korun (přičemž cena průměrného celého domu v té době činila 50 000 korun!).
Výstavba vily

Architektonický návrh vytvořil koncem roku 1928 německý architekt Ludwig Mies van der Rohe, který na pozvání manželů Tugendhatových přijel do Brna v září zmíněného roku. Stavba byla zahájena v červnu následujícího roku (1929), jako generální dodavatel byla zvolena brněnská firma Mořice a Artura Eislerových. Na stavbě se podílela řada domácích i zahraničních firem, přírodní materiál se dovážel z různých koutů světa.

Vila byla dostavěna v rekordně krátké době, v prosinci 1930 se manželé Tugendhatovi mohli nastěhovat.
Další historie vily

Manželé Tugendhatovi obývali vilu pouze do roku 1938, kdy byli jakožto Židé nuceni opustit pod hrozbou německé expanze Československou republiku.

Ani samotná budova se nevyhnula německým okupantům. Na podzim roku 1939 ji zabavilo Gestapo a o tři roky později byla dokonce zapsána jako majetek Velkoněmecké říše. Během války vilu využíval letecký konstruktér a průmyslník Willy Messerschmitt.

Přesto se válečnému ničení nevyhnula, v roce 1945 ji zabrala Rudá armáda a vila sloužila k ubytování sovětských vojáků, v jejím přízemí byla konírna. V této době vzal za své veškerý mobiliář i půlkruhová stěna z makasarského ebenu, která tvořila jídelní kout vily. Největší ztráta však nastala několik měsíců před tím, kdy byly při náletu na Brno výbuchem pumy zničeny kromě jednoho, které bylo v té době zřejmě zasunuto do podlahy, všechna okna hlavního obytného prostoru. Tato nepochybně nejdražší část celé vily byla nahrazena provizorním zasklením z malých skleněných tabulek do nově vložených dřevěných rámů. Touto ztrátou byl prakticky zničen celý architektonický koncept vily.

Naštěstí technická struktura stavby zůstala zachována. Po osvobození vila sloužila jako soukromá škola rytmiky a taneční gymnastiky paní Karly Hladké, a to v rozmezí let 1945 - 1950, kdy byla vila předána Státnímu ústavu léčebného tělocviku, který zde prováděl rehabilitaci dětí s vadami páteře a špatným držením těla. V 60. letech se ozývaly hlasy o významu vily jako památky moderní architektury. Tyto hlasy byly vyslyšeny 6. prosince 1969, kdy byl dům zapsán do Státního seznamu kulturních památek. V 80. letech proběhla rekonstrukce, která již tenkrát byla často kritizována.

Kritika se týkala hlavně nedůslednosti při zasklívání hlavního obytného prostoru (nepodařilo se sehnat patřičně veliké tabule skla, nová skla byla slepena silikonem ze dvou dílů). Použita byla zcela běžná skla, na rozdíl od původních, leštěných unikátní a velmi nákladnou technikou tak, aby se prakticky neleskla. Původní skla byla zničena. Zničeny byly také do té doby dochované zařízení koupelny (kovové baterie, umyvadla, obkladačky, chromované doplňky a osvětlovací tělesa byly nahrazeny běžnými, typovými výrobky osmdesátých let).

Přestože kritika této rekonstrukce se objevuje dodnes, stavebněhistorický průzkum provedený v roce 2001 tuto kritiku vyvrací. Vzhledem k tehdejším materiálovým a stavebnětechnickým možnostem a společensko-politické situaci můžeme tuto rekonstrukci označit za profesionální. Od počátku 90. let do roku 1994 sloužila stavba komerčním účelům. Z rozhodnutí Rady města Brna byla vila předána do užívání Muzeu města Brna, které ji od prvního července uvedeného roku zpřístupnilo jako památník moderní architektury.

8. června 1992 zde bylo vedeno první kolo koaličních rozhovorů vítězů tehdejších voleb, mezi předsedou vlády České republiky Václavem Klausem a předsedou vlády Slovenské republiky Vladimírem Mečiarem. Výsledkem rozhovorů byla dohoda o rozdělení Československa. Dohoda byla podepsána 26. srpna také na tomto místě. Následně se zde ještě o rok později jednalo o dělení federálního majetku.

V současné době se chystá další nákladná rekonstrukce vily, která by měla alespoň částečně napravit některé chyby rekonstrukce z osmdesátých let. Celá situace je však značně tristní, protože soutěž byla zřejmě zmanipulována a nakonec byla zrušena. Potomci původních majitelů proto v nedávné době požádali o navrácení vily, neboť věří, že pokud bude vila jejich majetkem, podaří se jim lépe zajistit vhodnou a důstojnou rekonstrukci, která by jí konečně vrátila ztracený lesk a eleganci. V dnešní době se vedou spory o budoucího majitele a část vily je v rekonstrukci.

 

Pavel Koli

šéfredaktor